ActIv8, jak ho vidím já

5. 9. 2008 17:15
Rubrika: Trošku jiný pohled | Štítky: ActIv8



{Pište komentáře, rád se dozvím, co si o tom myslíte. Díky.}

Rád se dívám na věci z různých stran. Nejinak tomu bylo u ActIv8tu.
Všude se jen píše o tom, jak byl ActIv8 super, nechtěl jsem to kazit, ale přeci mi to nedá. 
Jen doufám, že mě neukamenujete ve svých komentářích:-)

Proč vlastně ActIv8 a jemu podobné? Hlavně asi pro povzbuzení. Pomineme-li všechna ostatní pozitiva, která podobné akce přináší (čas se zastavit, duchovně se obnovit, načerpat novou sílu...).
Povzbuzení, které asi každý tak trochu očekává, i když si to nepřipouští. 

Musím se přiznat, že podobné akce příliš nevyhledávám kvůli masovosti a všudypřítomné anonymitě, dokonce si od nich ani mnoho neslibuju, abych potom nebyl zklamaný:-) Přesto jsem si z Velehradu odnášel i určité rozladění, se kterým jsem nepočítal. Rozladění, které vznikalo průběžně ze zklamání pramenícího ve stádovitosti nás, zúčastněných. Sice mě naplňovalo obrovskou radostí vidět tolik mladých věřících, kteří se oddávali radosti (snad) pramenící v Bohu, ale hnedka jsem se musel ptát, jestli je to skutečně tak. Jestli si za svoji vírou opravdu stojí, jestli jsou si jí jisti. Jestli jenom nehledají oporu v ostatních, přestože sami v sobě bloudí a nemají jasno. Ono je to jednoduché v davu jásat a odpovídat na otázky moderátorů typu: 'Miluješ Ježíše?' mohutným aplausem. Stejně jako při jakémkoliv koncertu, nebo v Americe na volebních mítincích. Vyjadřovat takto příslušnost k vytvořenému společenství. 
Ale jde o to, jestli za tím je opravdu svobodné rozhodnutí. 
V takovýchto okamžicích se mi vybaví obrázky Hitlera, který dokázal přesvědčit o své pravdě nejen obyčejné lidi, ale i inteligenci a některé církevní představitele. A ti mu pak byli slepě oddáni. A to přestože jeho myšlenky byly pro křesťana a řekl bych, že i pro humánně smýšlejcího člověka, nepřípustné. 
Je to tvrdé přirovnání, ale tak nějak to na mě působí.

Nechci, aby to vyznělo, jakože jakýkoliv projev radosti je výrazem nevyspělosti. To v žádném případě. Mám jenom strach, aby se z podobných akcí nestaly manifesty, které budou sloužit jenom k upevňování jakéhosi životního názoru, který pouze přijímám, ale není ve mě zakořeněný. Prostě, že si svou víru nechávám potvrzovat zvenčí, ale nepracuji na jejím obnovování sám a od sebe, zevnitř.
Slepě se oddat Bohu - co může být krásnějšího? Ale musí to z člověka vzkvést.

Jak jsem psal v úvodu, že A8 přináší povzbuzení, tak teď říkám: Povzbuzení ano. Ale ne jako základní kámen. Stavět se na něm nedá.


Nevím, jestli jsem to napsal srozumitelně, jestli to pochopíte tak, jak jsem to chtěl říct.

P.S.: Teď když si to čtu, tak to možná vypadá místy jako nadřazené kázání, ale tak to prosím neberte. Přemýšlím, jestli do té skupiny taky nepatřím:-)

P.S2.: Nedávno mi psala kamarádka (nevěřící), která je na misiích v chudé části jižní Afriky, že se u nich konalo něco jako malý WYD, čtrnáct dní po Sydney. A psala mi, jak se ty chudé děti nechávaly (slepě?) burcovat a strhávat davem. Možná řeknete, že tak dávají najevo svou víru, cítí sounáležitost, spojení Duchem Svatým.
...přál bych si, abyste měli pravdu.

Sdílet

Komentáře

Heluš1 :-D To s tim Hitlerem sem nepochopila... :-P

Věrka003 možná máš v něčem pravdu, ala asi bych ten Activ8 viděla jinak..byla sem tam a bylo tam krásně:-)Já se na takových akcích cítím uplně svobodně:-)...mohla sem si jít kam jsem chtěla a když sem potřebovala vypadnout z davu, tak sem jednoduše šla třeba na adoraci...a když se mi něco nelíbilo, tak jsem jednoduše ty ruce nezvedla a nejásala:-)...<br />
ale jinak zajímavý článek a i trochu opačnou reakcí na takovou akci..díky:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio