Začnu asi trochu zeširoka...
Společnost, veškerá její měřítko a hodnoty jsou dány z pílířu, na kterých staví.
Podíváme-li se na dobu sokratovskou a konkrétně na vztahy té doby, vidíme, že učenci a myslitelé se oddávali obdivování a tělesným stykům s krásnými muži, kdežto láska mezi mužem a ženou byla považována za něco méněcenného. Přesto je to z hlediska tehdejšího vědění a poznatků výsledek logický, neodporující zdravému rozumu. Z hlediska naší společnosti vystavěné na křesťanství, je ale nemyslitelný.
Přesto naše společnost stojí mimo jiné na základech antiky. Je pro nás v některých aspektech velmi podstatná, přínosná. Přesto s něčím třeba nesouhlasíme, ale zavrhnout ji nelze.
Myslím, že pokud chceme hodnotit společnost, musíme ji hodnotit podle jí daných měřítek a ideálů, do kterých musíme nejprve nahlédnout.
Stejně tak to platí i o dnešních společnostech.
Vzpomínám si, že jsem jednou, snad měsíc po olympiádě, četl v nějakém sloupku vzpomínky autora na olympiádu. Vzpomínal na to, že když jednou seděl v hospodě u piva s několika Číňany, se kterými se na olympiádě poznal, snažil se trošku poodkrýt jejich tradice, zvyky a také nahlédnout pod pokličku tamního politického dění. Samozřejmě se nezapomněl dotknout otázky lidských práv a politických vězňů. Oni se proti němu ohradili: Podívej, jakou jsme prokázali lidstvu službu. Udělali jsme nejlepší olympiádu v historii. Náš lid se semkl, aby se mohl tento svátek konat v důstojném, moderním prostředí, aby bylo postaráno o sportovce, hosty, ale i obyčejné diváky.
A ty nám po tolika činech kazíš náladu politickými vězni?
Docela mě jejich reakce překvapila. To jsem vážně nečekal. Snažil jsem se vžít se do jejich kůže, dostat se do problému, abych pochopil, jak to mysleli. Nebylo to ani tak těžké. Pochopil jsem jejich pohled na dnešní Čínu. Věděl jsem o jejich pocitu politické osamnění ve světe, jejich přesvědčení o správnosti a jedinečnosti cesty, kterou se vydali, o narušitelích, kteří se snaží zmařit jejich snahu, o politických vězních. Uvědomil jsem si, že oni na nás pohlížejí jako na zpátečníky, stejně jako my na ně.
Pak mi to nedalo, abych neporovnal naše systémy. Vzpomněl jsem si na své pocity, které jsem zažíval, když byly schváleny některé zákony, se kterými jsem bytostně nesouhlasil. Jaké pocit bezmoci jsem musel snášet, jak jsem se styděl za vládu a zákonodárce, za svou rodnou zem!! Připomněla se mi aféra okolo muže, který v republice založil vlastní stát. Co kdybych to tak udělal a distancoval se od dění u nás? Jak mi bylo těžko! Ptal jsem se proč to prošlo. Proč takový zákon? Vždyť mezi schvalujícími by se určitě nenašel nikdo, kdo by za tím zákonem stál s větší vervou, než jsem byl já proti. Pochopil jsem, že
DEMOKRACIE NENÍ DOBRÝ SYSTÉM.
Trápil jsem se kvůli tomu. Kdyby tak mohl každý hlasovat sám za sebe! A stejně by to nebylo spravedlivé. Vždyť mě tisíce zákonu, které ročně schválí, nezajímají toliko jako tenhle jeden. Kdybych tak mohl dát tisíce proti hlasů jen na tenhle jeden. Kdyby tak měl každý několik set bodů, které by přerozděloval za dané funkční období na jednotlivé zákony. To by byla spravedlnost! Byla by to spravedlnost? Ne. Co by byla spravedlnost? Kde je? Cítil jsem se jako vězeň. Vezeň našeho systému. Nikdy jsem se s tím zákonem nesmířil ani s tím být vězeň.
Političtí vězni se ale rozhodli dát své mínění najevo, ačkoliv to měli zakázané. Zakázané od státu. Já nemohu jít a nakopat všechny poslance, protože to mám zakázané od státu. Jinak mě zavřou. V Číně není svoboda slova, názoru. A kdo říká, že je svoboda slova a názoru pro člověka nutná? NAŠE společnost a její základní stanovy, které v Číně neplatí. A jsme zase zpátky. Záleží, na čem společnost staví.
Chápu novinářovy kamarády Číňany a zdá se mi, že jejich argument byl rozumný.
Takže z hlediska Číny je vše okolo otázky lidských práv ok. To není žádná novinka. Stejně tak je z našeho pohledu u nás vše ok. Být nějací Marťani, tak z jejich pohledu můžeme ale vypadat třeba jako otrokářské státy...
ZÁLEŽÍ JEN NA ÚHLU POHLEDU...
A jak to asi vidí Bůh? Stejně jako my?
P.S.: Asi stejně jako zbytek společnosti z osobního pohledu NESOUHLASÍM s úrovní dodržování lidských práv Čínskou vládou. Jen je chápu...
Hluboce si vážím politických vězňů jakýchkoliv systémů.
P.S.2: Opět platí, že budu vděčný za jakékoliv komentáře. Pokud se někde vyjadřuji tak, že to není pochopitelné, tak se prosím také ozvětě. Díky.
Honzo, proč Tě pronásleduju jsem psal už na jiném blogu (o metru), kde jsem rovněž psal příspěvky chvíli po Tobě.<br />
<br />
K tomu, co jsi výše napsal jen stručně.<br />
<br />
Opět jsme se dostali k tomu, že Evropa je moc otevřená, vstřícná. Zatímco Čína se snaží ovládnout svět, Evropa (jakoby slepá), jedná jako s kamarády, obchodními partnery, nevinnou rozvojovou zemí.<br />
<br />
Přijde mi to asi jako s problémem expanze muslimů. Zatímco tolerantní Evropani si tady nechají stavět mešity a rozrůstat muslimské komunity, zkus si ty postavit katolický kostel v arabských zemích. A zkus tam poslat kněze, který alespoň pár let přežije, než ho nějaký fanatik sundá.<br />
<br />
Je sice možné, že náš přístup je mírumilovný a vstřícný, ale zamysleme se, která z civilizací před sebou tedy má budoucnost?
Ještě než začnu psát, tak se chci omluvit za hrubky, co jsem tam nasekal:) Nestačil jsem se divit, co jsem tam všechno natropil. Budu se snažit být pozornější:)<br />
<br />
<br />
to jenikjejenjeden:<br />
<br />
Tak a teď k věci. Pojem 'mravencovitosti' se mi stále objasňuje. Diskuze, jestli je to přirozené, se raději zdržím a myslím, že se to nedá ani posuzovat. Přesto by mě zajímalo, jak si chtěl vystavět argumentaci odpovědi na tu otázku ve tvém prvním příspěvku ('Lze lidskost definovat objektivně, tedy s platností pro celou zeměkouli? Abychom pak mohli říct: to, že Čína porušuje lidská práva, je špatně?'). Jakože vyjít z toho, že to není přirozené, protože to vychází ze špatných ideí, nebo protože se to nikde jinde nechytlo, proto i plody, které to sebou nese jsou špatné, tedy to vede k potlačování práv jedince.???<br />
<br />
Ohledně otázky posuzování hranice života ať už na jedné straně (potraty), či na druhé (eutanázie), se shodneme. Pokrok v medicíně s sebou nese závažné otázky, o kterých by se dalo sáhodlouze diskutovat. A stejně by se došlo k jednomu cíli. Nelze rozhodnout. Tudíž nezbývá, než to určit a říct 'bude to prostě takhle'. Jediné, o co se můžeme snažit, aby se ta hranice co nejméně odchylovala od názoru neodporujícímu našemu svědomí. Víc nelze.<br />
<br />
Je možné, že se historie opakuje a že naše rádoby vyspělejší kultura bude smetena nějakou 'primitivnější'. A v tomhle světle je přílišná tolerance opravdovou hrozbou.<br />
U Lužických Srbů je podle mě problém v tom, že neměli vlastní stát. A je pravda, že v současné době se spíš jazyk udržuje na základě folkloru, možná i jakési setrvačnosti. Možná jim fandíme, aby si kulturu udrželi, ale žít celý život jako ve skanzemu není pro spoustu z nich ideální. Mladí se stěhují do velkých měst za prací, rodiče nechávají své děti učit ve školách raději angličtině a němčině, jazyk pomalu vymírá, protože není obnovován a nevyvíjí se. Asi bych to moc nesrovnával, i když vytlačení jinou kulturou je tu zřejmé.<br />
<br />
Čína podle mě není tím, kdo ohrožuje svébytnost naší kultury. Jen jí má jinou.<br />
Pokud ale nespolupracovat s Čínou z principu, protože nesouhlasí s něčím, za čím my si rozhodně stojíme, pak by to dávalo smysl. Pokud bychom si po těchto základech nešlapali sami. (I když my si po nich vlastně nešlapeme, alespoň z hlediska společenského hodnocení je všechno ok. Dobře, beru zpět:-)<br />
S postojem k olympiádě ale souhlasím. Sice je to olympiáda celosvětová, přesto ale vychází ze západních kořenů a je postavena na základě dodržování některých principů, které Čína bojkotuje. O tom nemůže být pochyb.<br />
<br />
A relativista myslím nejsem:-)<br />
Teda doufám. Pouze na něco relativisticky (či relativně?) koukám:-) <br />
Jsem přesvědčený, že existuje absolutní pravda, jen cestya prostředky, jak dojít k jejímu poznání se mohou lišit. A všechny cesty toleruji.<br />
<br />
<br />
to stugent:<br />
<br />
S postojem muslimů máš pravdu. Občas mám pocit a párkrát se mi to stalo, že jsme byl k nim tolerantní, snažil jsem se jim vycházet vstříc, protože to tady přeci nemají jednoduché a protože mě setkání s nimi může obohatit, o všem krásně mluvili, byli ohromně mírní, ale když se potom vyskytl nějaký problém (z mé strany), najednou byla tolerance a přátelství tatam. Zdá se mi, že jenom mé důvěřivosti zneužívali. Nebo když se podíváme, jak tady byl letos ten vysoký duchovní představitel Iráku (myslím). Hovořil s nadhledem, bratrskostí, až mě to překvapilo, ale když tam padla otázka na nějaké bližší hodnocení situace z jejich domova ve smyslu kolik je tam radikálů a kolik umírněných mezi duchovními, (která mi přišla z celého setkání jako jediná zajímavá), tak k tomu nic neřekl. Respektive mluvil k tomu možná 5 minut, ale nic konkrétního, nic k věci. Zase jsem si potvrdil, že islámský svět je nám uzavřený. My se naopak o něj vstřícně dělíme. Stojí to za zvážení.<br />
Bylo by to ale asi na delší debatu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.